Staňme se pánem svého času a čas přestane ovládat nás

Nedaří se vám stát se pánem svého času? Máte pocit, že jste zahlceni a přetíženi? I když se neustále honíte, nakonec stejně nemáte dost času dělat to, co vás baví? Pak jste tady správně. V dnešním příspěvku se dozvíte, jak opustit časové strádání a vytvořit si prostor a hojnost času na to, co je podstatné.

Jediný důvod pro existenci času je, aby se všechno nedělo naráz.
Albert Einstein

1. Být zaneprázdněný je volba a životní postoj. Jediný, kdo to může změnit jsme my sami.

2. Změna způsobu, jakým mluvíme o svém čase, zásadně mění náš vztah k němu

3. Cokoli se nám ocitlo na talíři je tam proto, že jsme tomu řekli ano. Naučme se říkat i ne.

1. BÝT ZANEPRÁZDNĚNÝ JE VOLBA. JEDINÝ, KDO TO MŮŽE ZMĚNIT JSME MY.

Všichni jsme občas zahlceni a zaneprázdněni.

Promiň, mám tolik práce, to nestihnu.
Dnes ne, mám plný kalendář, někdy jindy.
Jsem v jednom kole, nemůžu si dovolit pauzu….

Rodina, práce, koníčky… Nakládáme si povinnosti, honíme se za úspěchem, snažíme se zvládnout všechno najednou a zavděčit se všem. „Mám toho moc“ slyšíme i říkáme čím dál častěji.

Vymlouváme se, že tenhle shon a tlak s sebou nese doba . Já ale nevěřím, že toho máme víc než naši předkové.

Možná jsme impulzivnější, naše pozornost je více roztříštěná a dokážeme přežívat s méně spánkem než naši prarodiče. Ale jejich životy nemohly být míň napěchované.

Sázení, obdělávání a sklizeň, obstarání základních potřeb od slunka východu do jeho západu v době před mikrovlnkami, pračkami, jednorázovými plenami a internetem si muselo brát čas úplně stejně, jenom v jiné podobě.

Prostě jsme naplňovali a naplňujeme své životy. Tak to lidi dělají.

Přetížení a nedostatek času si vybíráme jako štít a únik sami před sebou a tím, s čím jsme nespokojeni.

Přijetím mantry „mám toho moc“ se stáváme obětí života. Vzdáváme se kontroly nad tím, co do něj přijímáme.

Místo abychom se zastavili a podívali do sebe, proč si tolik nakládáme a den nemá dost hodin, přijmeme „být busy“ jako životní postoj a dál běháme v krysím kole.

Být ovládán časem namísto být pánem svého času je naše osobní volba.

Je to pohodlně pasivní, neuráží to naše emoce a nenutí nás to k opouštění komfortní zóny. Tak, jako se pro tento postoj rozhodujeme my sami, jsme jediní, kdo ho může změnit vědomou proměnou myšlení.

2. ZMĚNA ZPŮSOBU, JAKÝM MLUVÍME O SVÉM ČASE, ZÁSADNĚ ZMĚNÍ NÁŠ VZTAH S NÍM.

Naše dnešní myšlenky tvoří zítřejší realitu. Jazyk je nástrojem myšlenky. To, jakými slovy k sobě a o sobě promlouváme, má velký vliv na to, jak se nám v životě daří. Jak vnímáme časovou pohodu nebo zoufalství.

Když se používáme slova pasivní oběti času:

mám toho strašně moc
tohle se nedá stihnout
hrozně to letí, nechápu, kam ty hodiny mizí

budeme se tak i cítit. Čas plně ovládne nás. Ztratíme pocit kontroly nad životem, klesá nám životní energie a schopnost vytvářet to, co chceme.

Pokud chceme mít dostatek času, musíme změnit způsob, jak o něm uvažujeme a mluvíme.

Někdy se zdá, že z větší části žijeme pod tlakem okolností. Kdyby to bylo jen na nás, řidili bychom svůj čas přece úplně jinak. Cítili bychom se svobodněji a udělali si víc místa pro to, co nás těší a dává smysl.

Nároky na náš čas ale vznáší rodina, práce, přátelé. Nemůžeme je jen tak odmítnout. Záleží nám na našich vztazích, chceme dobře vydělávat a těší nás pobývat s přáteli. V diáři plíživě přibývá položek.

Udělejme si malé cvičení s pohledem na náš časový rozvrh pro tento týden.

Cvičení s kalendářem:

Jaké procento závazků na tento týden v našem kalendáři představují aktivity, kterým bychom řekli ne, kdyby to bylo výhradně na nás?

Míň než třetina – nadstandardní výsledek
Polovina – pořád nadprůměr
Více než polovina – to už začíná být problém, a je tu s námi 70% populace
Více než 3/4 – je nejvyšší čas se zastavit a výrazně to přehodnotit

Přijměme jako fakt, že čas vychází z nás.

Nedostatek času je důsledkem našeho nepřetržitého úsilí být přijatelnější, produktivnější, oblíbenejší, prostě lepší.
Přenastavme své myšlení tak, že jsme jediným pánem našeho času.
Nárokujme si čas a on si přestane nárokovat nás

Čas se nám bude zdát dostupnější, když potlačíme stížnosti na jeho nedostatek a budeme říkat:

Tento týden se děje spousta věcí místo -> Mám toho moc.
Stihnu jen úkoly, na kterých opravdu záleží místo To se nedá zvládnout.
Už mám hotovo tolik věcí místo Nechápu, kam ty hodiny mizí

Jak můžeme zvýšit svůj respekt k našemu vlastnímu času a vytvořit si ho pro sebe hojnost?

Prostě pamatujme, že jsme sami sobě nejcennějším zdrojem.

Když ho budeme zneužívat a přepínat za hranice možností, dříve nebo později na to doplatíme.

3. COKOLI MÁME NA TALÍŘI TAM JE PROTO, ŽE JSME TOMU ŘEKLI ANO. NAUČME SE OBHÁJIT SI I NE.

Co odpovídáme lidem, když už do kalendáře v mobilu nemůžeme dostat ani pětiminutový hovor? Když musíme s lítostí odmítnout nebo se vzdát nějaké pěkné příležitosti?

Je to neupřímné vykrucování? Něco jako:

Manžel by se naštval, nemůžu si přijít zahrát (místo chci si udělat pohodový večer doma s mužem)
Hrozně rád bych přišel, ale mám moře práce a fakt to nedám. (místo už nemůžu, potřebuju odpočinek)
Chtěla bych trochu posunout lhůtu, abych získala víc informací (místo potřebuju čas pro dítě)

Potřebujeme-li vynechat nějakou aktivitu, říkejme druhým pravdu. Podávejme informaci bez toho, že bychom si stěžovali:

Moje rodina mě tento týden potřebuje, takže vynechám trénink, promiň.
Jsem unavený a chci trochu zpomalit, zůstanu večer doma, nezlob se.
Přijede mi dítě a chci se mu věnovat, takže bych tuhle lhůtu chtěla posunout o týden.

Druhá strana upřímné odmítnutí přijme a zpracuje snadněji než výmluvy.

Pravda stojí méně úsilí a nedává prostor planým diskusím.

Co namítnout proti tomu, že je někdo vyčerpaný?

Jak chcete diskutovat o tom, že se necítí dobře a nemá chuť přijít na oslavu?

Když nedokážeme odmítnout nároky jiných na náš čas, je za tím strach.

Čeho se nečastěji bojíme:

Co na to řekne druhá strana (a že budeme nepopulární)
Že ztratíme vliv nebo kontrolu (a druhý si věci udělá po svém, jinak než chceme)
Že někomu ublížíme nebo ho urazíme (a nebude nás mít tolik rád)
Jaké přivoláme nepříjemné následky (emoční vydírání, hádka, pocity viny)
O co přijdeme (a jak moc budeme litovat)
Že neumíme obhájit svůj čas (a tak to raději rovnou vzdáme).

Všechny strachy můžeme překonat silnou vnitřní motivací. Pochopením, co je pro nás důležité a proč.

Jeden benediktinský klášter má u vchodu nápis, že modlitba je v životě mnicha nade vším a nic nemůže dostat přednost před touto aktivitou. Modlitba je kontakt s boží podstatou. Mniši jsou povzbuzováni přerušit své domácí práce, když mají potřebu se pomodlit.

Ano, mniši nemusejí mezi prací a vyzvedáváním dětí nakoupit a navařit. Stres z oblékání a sebeprezentace je nula. Nemusejí žonglovat lekce klavíru a kroužek programování.

Ale o to tu nejde. Jde o životní vášeň nebo poslání mající přednost před denní rutinou a nároky zvenku.

Kolikrát ráno upřednostníme e-maily v mobilu před pozitivním naladěním mysli do nového dne u klidné snídaně? Kolikrát lhůtám obětujeme vycházku, pomazlení s dětmi nebo u stolu snězený oběd? Naprosto rutinně přecházíme své potřeby, abychom zabodovali jinde.

A přitom stačí se zpřítomnit a žít vědoměji. Vypnout autopilota a vědět, co nás vyživuje zevnitř.

Každý prožitý den je nová šance sklízet odměnu plynoucí z upřednostnění toho, co je nám „svaté“. Uvědomit si, co je naší podstatou a co nás naplňuje. Pochopit proč a jak moc.

Přeju vám, ať se vám to daří stále lépe.

Zaujal vás příspěvěk?

Získejte další inspiraci přímo do svého inboxu.

Nové články e-mailem