Proč nejdůležitější slova jsou ta, která říkáte sobě.
Všechno, co slyšíme nás ovlivňuje. Nejdůležitější jsou ale slova, co říkáme sami sobě. Proč?
Protože před vlastními myšlenkami neutečeme. Jsou s námi pořád.
To, jak k sobě mluvíme určuje, jak se sami se sebou cítíme.
Když se cítíme dobře, snadněji děláme věci, co nesou dobré výsledky.
A naopak.
Tady je pár tipů, jak vypnout vnitřního kritika a udělat z něj fanouška.
Milovat sebe sama je začátek celoživotní romance.
Oscar Wilde
Náš vnitřní hlas nejde vypnout. Může nás sabotovat nebo podporovat.
Podle toho, jak k sobě mluvíme, tvoříme pro sebe atmosféru a myšlenky, které nás rozpínají, podporují a dovolí nám růst. Nebo se cítíme bezmocní, frustrovaní a pasivní.
Většina z nás si v sobě nosí spíš vnitřního kritika než radostnou roztleskávačku:
Všichni to dokážou, jenom já jsem lůzr.
Bože, jsem tak tlustá a neforemná.
Na co si tu hraješ, jsi úplně mimo a nikdy ti to nepůjde.
Nesnáší změnu, všechno je pro něj překážka.
Chce nás za každou cenu uchránit zklamání.
☞Tohle nastavení nám život snů nepřinese.
4 tipy jak podpořit sám sebe, když se nedaří
1. Když jste ve stresu, udělejte malou pauzu. Vědomě k sobě promluvte podporujícími slovy.
2. Používejte slova jako byste mluvili na milovaného partnera nebo nejlepší kamarádku.
3. Dávejte si otázky, co vedou k řešení, ne do slepých uliček a frustrace.
4. Nahraďte ve své řeči slovo "Ale" slůvkem "A"
1. Uvědomte si okamžik, kdy začínáte být ve stresu. Promluvte k sobě povzbudivě.
Registrujte, když zacítíte napětí. Poznáte to na těle (nervózní pohyby, ztuhlost, pocení) i na duši (těkání mysli, prokrastinace, nepříjemný pocit, neklid).
V okamžiku, kdy to zachytíte, začněte na sebe mluvit vědomě pozitivně:
Místo: „Tohle nikdy nedám!“
Říkejte: „Ok, jsem na začátku cesty, teď si dovolím se to naučit, chyby nevadí‘
2. Mluvte na sebe tak, jak byste mluvili na partnera nebo nejlepší kamarádku.
Když se nejlepší kamarádce nepovede rande, asi jí neříkáte:
„Jsi nemožná, jasně že normální chlap o tebe nezavadí!“
Spíš ji povzbudíte:
„Nebyl pro tebe dost dobrý, pusť to z hlavy. Není všem dnům konec!“
3. Dávejte si otázky, co vedou mysl řešení.
Místo sebe-lynčujících otázek typu:
Proč jsem tak nemožná (tlustá, hloupá, bez peněz)?
Co když zase zklamu, už jednou se mi to nepovedlo… ?
Proč nejsem schopná přestat prokrastinovat a začít něco dělat?
Zkuste podporující formulaci, která mozek pošťouchne k hledání řešení:
Co můžu pro sebe udělat, abych se začala cítit líp?
Co už se mi povedlo a čím to bylo? Jak to můžu použít teď?
Jakou změnu ve svém dni můžu udělat, aby mě rozptylovalo míň věcí?
4. Nahraďte "ALE" slůvkem "A". Zmizí odpor a negativita.
Když říkáme „ale“, v jedné větě něco tvrdíme a hned to popíráme:
Ano, ALE nevím jestli … (spíš se mi nechce, takže mám říct NE)
Můžu to zkusit, ALE (nevěřím, že to vyjde, takže to vlastně nezkusím)
Věřím ti, ALE mám trochu pochyby o … (ne, vlastně ti nevěřím)
Možná by to šlo, ALE… (myslím, že to nepůjde, proč se obtěžovat?)
Narozdíl od „ale“, slůvko „a“ nabízí otevřené pole možností:
Ano, A nevím jistě jestli … (ano a nejsem si úplně jistá, může chvilku trvat, než to bude fakt „ano“)
Můžu to zkusit A možná to nebude perfektní (a to je ok)
Věřím ti a mám trochu pochyby … (tak mi je pomoz rozptýllit)
Možná by to šlo, A .. (zkusím to a uvidím)
Přitahujeme výsledky odpovídající tomu, jak sami sebe vidíme. Zkuste to v praxi, ráda si přečtu v komentáři, jak se vám daří.
Zaujal vás článek?
Získejte další inspiraci přímo do inboxu.
Lehčí život e-mailem
Mohlo by se vám také líbit
Staňme se pánem svého času a čas přestane ovládat nás
Sedm pravidel pro lepší život
