Jak se díváme na svět
Díváme se a skutečně věci pozorujeme očima nebo většinou zůstáváme jen u prvotního zrakového dojmu a zbytek se odehrává čistě v naší hlavě ve formě pozusování a nálepkování? Jak moc soudíme vše, co kolem sebe vidíme? A co nám to, jakým způsobem se na svět díváme, přináší do života?
Není důležité, na co se díváte. Je důležité, co vidíte.
Henry David Thoreau
1. PAST VIZUÁLNÍCH LÁKADEL
Náš svět je převážně vizuální. Když nás má něco nalákat, vždycky to má přitažlivou podobu. Skoro všechno kolem nás cílí prvoplánově na náš zrak. Vezměte si vztahy, jídlo, zprávy nebo hudbu:
- Potenciální partnery na seznamce si vybíráme šoupnutím prstu doleva nebo doprava podle toho, jak se nám líbí jejich fotka (a netušíme, jestli by byli povahově kompatibilní).
- I jídlo v primitivním fast foodu zve na menu v podobě šťavnatě a bohatě aranžovaných talířů (a je jedno, jaká je realita na plastovém tácku o 10 minut později)
- Hudba není jenom o poslechu – na YouTube si pouštíme klipy. Jdeme na koncert, kde hudební produkci doprovází světelná nebo jiná vizuální show (nevadí, že zpěvák jede většinu na playback)
- Papírové noviny to už skoro vzdaly. Ustoupily mnohem chytlavějším online verzím plných foto galerií, nebo rovnou video steamům.
A tak bychom mohli pokračovat.
2. SLEPÁ ULIČKA POSUZOVÁNÍ
Když prvotní dojmy zachycujeme z valné části očima, táhne nás to k tomu, nechat se svést povrchem věci. Její vizuální stránkou. Naše myls zároveň zkusí každou viděnou věc na základě vzhledu onálepkovat. Líbí – nelíbí?
• Koukáme se a říkáme si: tohle jídlo vypadá chutně/nechutně.
• Oblečení na fotce musí být pohodlné/příšerné.
• Ten koncert bude asi skvělý.
• Děláme soudy o úplně cizích lidech: Ta má ránu, vůbec nemá vkus. Ten bude úspěšný, vypadá jako manažer.
Tyhle závěry nám běží v hlavě automaticky tisíckrát denně aniž bychom si to uvědomovali.
3. POSUDEK ŽIVÍ NEPROSPĚŠNÉ EMOCE.
Kdyby tak šlo jenom o neutrální vyhodnocování. My ale často ke svým posudkům navážeme spoustu emocí.
Když na FB někdo zveřejní nakrášlené fotky z dovolené, tak kromě toho, že jen podle nastylizovaných, nic neříkajících obrázků usoudíme, že to je určitě super dovolená, na pozadí v hlavě se může rozjet závist, méněcennost a podobně.
Neprospěšné myšlenky si vesele obydlí náš mozek než si stihneme všimnout.
A ejhle, už nám padá energie. Hledáme, jak se zadotovat. Porovnáváme se, pomlouváme, saháme po jídle nebo jiných zvedačích nálady.
Přitom to všechno může být jen v naší hlavě a na základě velmi povrchních iluzorních vjemů. Naše závěry pravidelně nemívají mnoho společného s realitou.
4. JAK Z TOHO VEN? NÁCVIK NEPOSOUZENÍ
Dobrá zpráva je, že tomu nemusíme podléhat. Můžeme se naučit se na vnější svět jenom dívat. Bez nálepek a bez posuzování. Prostě věci jenom pozorovat tak, jak jsou.
A tady je cvičení pro tento den:
Zkuste u sebe mít celý den malý papírek a tužku. Udělejte čárku pokaždé, když něco nebo někoho posoudíte. Dokonce to nemusí být ani na základě viděného (i když tady je to jednoduše zachytitelné).
Zkuste u sebe mít celý den malý papírek a tužku. Udělejte čárku pokaždé, když něco nebo někoho posoudíte. Dokonce to nemusí být ani na základě viděného (i když tady je to jednoduše zachytitelné).
Kolik máte čárek na konci dne? A jak jste se cítili? Dívali jste se více očima = pozorovali?
Nebo spíš dali na první dojem a jeli svou vlastní agendu v hlavě, kolotoč myšlenek, které se zrakovým vjemem neměly až tolik společného?
Nezoufejte nad žádným výsledkem. Je normální, že pokud nejsme vědomí, většina našeho dne se sestává z nevědomého posuzování a kritizování.
Když tento proces ale zvědomíme a zachytíme a pokaždé si uvědomíme, že jsme posoudili, mysl se unaví.
Právě jsme pootevřeli vrátka, co vedou ke zdroji myšlenkové a emoční horské dráhy. Vjem = myšlenka = posudek = emoce (= nemoce).
Brzy se podíváme na to, jak nám neposuzování může diametrálně zlepšit život. Zůstaňte naladěni.
Zaujal vás příspěvěk?
Získejte další inspiraci přímo do svého inboxu.
Nové články e-mailem
Mohlo by se vám také líbit
Skoncujte s pochybnostmi teď hned
Proč nás nerozhodné „nevím“ drží v pasti (a jak z ní ven)
